Proč se soukromě podniká? Naprosto pochopitelně proto, že si tím lidé, kteří se do toho dají, chtějí vydělávat peníze. Je sice samozřejmé, že to leckdo dělá i proto, že ho to baví, že je v tom dobrý, že v tom nalézá uspokojení a třeba i smysl své existence, ale o peníze tu jde ve všech případech především. Nikdo se nestane soukromým podnikatelem proto, aby na tom prodělával.

Ale navzdory touze si tímto způsobem vydělat a vlastně teoreticky neomezeným možnostem výdělku a nadějím na zbohatnutí se tu často nedaří tak, jak by si to takoví podnikatelé přáli. Je tu celá široká škála možných komplikací, pokazit se tu toho může skutečně spousta, a tak tu vlastně vždy hrozí riziko, že bude podnikatel jednoho dne namísto spokojeného života jenom strádat.

Příjmy převyšující nezbytné výdaje prostě nejsou v soukromém byznysu nikdy jisté. A s tím se musí nevyhnutelně počítat. Protože štěstí přeje jak známo připraveným. A ti, kdo počítají i s možnými potížemi, jsou na tom určitě lépe než ti, jež takové problémy zaskočí.

A co se dělá, když se objeví problémy finanční povahy, když podnikání nevynáší tolik, kolik by vynášet mělo? Pak je obvykle potřeba vzít si půjčku. A i zde jsou na tom lépe ti, kdo vědí, koho o ni požádat. Když se totiž stane volbou podnikatele v nesnázích nebankovní americká hypotéka, má tento vlastně své jisté. Ví, že dá-li zde do zástavy vhodnou nemovitost, dostane rychle třeba i sedmdesát procent její odhadní ceny, jež pak může zvladatelně splácet třeba i tři desítky let. Ví, že se tu nemá čeho bát, ani když je na tom s příjmy nevalně a má třeba i záznamy v registrech dlužníků nebo exekuce.

Zatímco ten, kdo o takové možnosti neví, zažívá klidně i skutečná muka. Protože nestačí-li mu zrovna vlastní příjmy a zažádá si o půjčku v bance, může třeba i celou věčnost čekat, aby se pak dozvěděl, že není bonitní, a proto mu tu nepůjčí.