Mnoho z nás provozuje amatérsky nějaký sport. A pokud jsme v něm alespoň trochu dobří, určitě nás alespoň jednou napadlo stát se profesionály. Zní to přeci jako sen – budeme dělat to, co nás baví, a ještě za to dostaneme peníze. A všichni víme, že platy profesionálních sportovců nejsou zrovna nejmenší.

Zdálo by se tedy, že by se každý, kdo má v daném sportu jen trochu talent, by se měl snažit prorazit. Tak tomu ale není. Ačkoliv nám to televizní přenosy ani návštěvy stadionu neprozradí, jsou mezi amatéry a profesionály skutečně velké rozdíly.

Tím asi nejznámějším je míra tréninku. Zatímco většina z nás sportuje jen o víkendech a trénuje například po práci, profesionálové musí trénovat i několik hodin denně. Nemají tedy čas chodit do klasického zaměstnání. To většina z nás ví.

O čem se však již tolik nemluví, je to, jaký vliv má taková zátěž na lidské tělo. Samozřejmě, pohyb je zdravý a prospěšný, to bezpochyby. Ovšem jako všude i zde platí všeho s mírou. Léta intenzivního tvrdého tréninku se často podepíší na jejich pohybovém aparátu. I proto velká část z nich končí již krátce po třicítce a ve stáří mají obvykle více potíží než běžný člověk.

Je také potřeba si uvědomit, že v mnoha případech trvá léta, než dosáhnete potřebné kondice a získáte nutné návyky. Proto mnoho profi sportovců začíná již v dětském či nejpozději teenagerském věku. Stačí se koneckonců jen podívat na věk jednotlivých hráčů v nejvyšších soutěžích.

Co si většina lidí neuvědomuje je také to, kolik to vše stojí. Je potřeba mít svého osobního trenéra, a ti dobří nejsou zrovna levní. Dále je nutné špičkové vybavení, které rovněž není zadarmo. Pak je zde také pronájem tréninkových prostor, a už se dostáváme k velmi tučné sumě. A pokud v daném sportu neprorazíme a nebudeme vyhrávat, budeme velmi brzy až po krk v dluzích, což zvláště v dnešní době rozhodně není ideální.